Návod na sepsání závěrečné práce

Zpracovala PhDr.Lenka Hříbková, CSc

Závěrečná práce je relativně rozsáhlým materiálem, ve kterém autor prezentuje nejen své zájmové zaměření, ale také způsob myšlení a uvažování, vhled do řešené problematiky a orientovanost v ní, vědomosti a znalosti, praktické zkušenosti a v neposlední řadě také své postoje. Jejím obecným cílem je prokázat dovednost písemně pojednat o určité dílčí otázce, problému, který souvisí se školní docházkou dětí. Zvolené téma práce proto nemůže být příliš široké.

Obhajoba práce ukončuje studium Výchovného poradenství, a proto by měl také autor věnovat náležitou pozornost jejímu zpracovávání a využívat konzultací s vedoucím práce. Lze tak předejít nedorozuměním, které mohou vznikat např. i tím, že již uběhlo delší časové období od zpracování obdobné práce na fakultě, kdy autor studoval. Závěrečná práce může být totiž originální obsahem, nikoliv však formou. Její úprava je v základu řízena obecnými pravidly pro přípravu vědeckých publikací.

Nejprve je třeba se zamyslet nad volbou tématu práce. Většinou se doporučuje, aby frekventant kurzu volit téma, které je mu blízké, má s ním literární i praktické zkušenosti a zajímá ho. To zaručuje, že autor bude mít také lepší přístup např. k získání materiálu a bude angažován na jeho kvalitním zpracování. Práce samotná však v zásadě může mít různý charakter (literárně-teoretický, empiricko-výzkumný i intervenční). Tématem závěrečné práce se rovněž může stát kazuistika nebo kazuistiky dětí, což však vyžaduje dodržovat zásady pro její psaní, které frekventanti obdrží v průběhu kurzu, a konzultovat její výběr a obsah s vedoucím práce.

K vlastní závěrečné práci

Na titulní stránce musí být nahoře uvedena katedra, na které byla práce vypracována, uprostřed stránky se uvádí název práce, pod ním jméno autora a dole pak místo a letopočet dokončení práce. Na další stránce je nutno uvést, kdo vedl práci po odborné stránce, na tutéž stránku se uvádí vlastnoručně podepsané prohlášení, že práce byla vypracována samostatně a jen s použitím citované literatury. Před vlastním textem práce se zařazuje stránka, na které je uveden obsah (jednotlivé kapitoly a stránkování).

Vlastní text práce se skládá z úvodu, teoretické části, vlastní výzkumné práce, která obsahuje popis zkoumané skupiny a použité metodiky, zjištěné výsledky a jejich diskusi a souhrnný závěr. Na konci se uvádí seznam citované literatury a za literaturou následují případné přílohy práce.

Úvod nemá být delší než 2-3 stránky. V úvodu autor stručnou formou seznámí čtenáře s tématem zadaného úkolu, s problémem, kterému se v práci věnuje a s cílem práce. Rovněž vymezí postavení příslušné tématiky a problematiky z hlediska širšího kontextu.

Teoretická část by měla mít přibližně 8-12 stránek, kde by měly být souvislým a přehledným způsobem uvedeny základní údaje, které souvisejí s problematikou zadané práce a které jsou popisovány v odborné literatuře, mají přínos pro její řešení. Teoretická část je rozčleněna na podkapitoly podle tématu, kterým se zabývají a měly by na sebe vhodným způsobem navazovat. Každý uvedený údaj musí být řádně ocitován tzn., že musí být v textu uveden též autor a letopočet vydání práce, odkud je příslušný údaj převzat. Jména citovaných autorů jsou psána velkým písmem – příklady: NOVÁK (1988) nebo (NOVÁK 1988). V prvním případě je jméno autora začleněno do textu, ve druhém případě je uvedeno na konci věty. Je-li citována společná práce dvou a více autorů uvedený princip je shodný – příklad: NOVÁK a NOVÁčEK (1988), případně u více autorů NOVÁK a kol. (1988) nebo (NOVÁK; NOVÁčEK 1988), případně NOVÁK a kol. 1988). Mezi jmény dvou a více autorů se vždy dělá středník! Pokud je některý údaj dokládán několika pracemi různých autorů, nebo více pracemi jednoho autora, je nutné citovat tyto práce v pořadí podle časové posloupnosti jejich zveřejnění – příklad: (NOVÁK 1988, 1992, 1998) nebo (NOVÁK; NOVÁčEK 1988, POSPÍŠIL 1990, HOLÝ 2000). V případě, že jsou v práci citovány dvě různé publikace téhož autora téhož roku vydání, musí se od sebe formálně rozlišit označením (NOVÁK 1988a, 1988b, 1988c). Stejným způsobem je nutno odkazovat na veškeré použité literární údaje ve všech kapitolách práce. Každý odkaz pak musí být ve formě tzv. úplné citace zařazen do Seznamu literatury na konci práce (viz dále). Obvyklým nešvarem této části práce bývá doslovné opisování dlouhých pasáží z knih, což je nepřípustné. Autor by měl být schopen vlastními slovy formulovat a pouze odkazovat na autory, kteří se daným jevem nebo problémem zabývají. Rovněž není vhodné citovat skutečnosti obecně známé a poznatky, které se běžně uvádějí. Předpokládá se, že určité základní vědomosti má jak autor, tak čtenář.

Výzkumná část (empirická, intervenční) - název se volí podle jejího charakteru) – se obvykle skládá z několika subkapitol. Nejprve je třeba jasně uvést co se v této části sleduje, co chceme zjistit, výzkumná otázka nebo případně hypotéza (opět záleží na charakteru práce).

Popis zkoumané skupiny musí zahrnovat veškeré potřebné charakteristiky skupiny, např. údaje o počtu dětí, jejich věku, pohlaví, z jakého typu školy pochází výzkumný vzorek, dle potřeby např. také údaje o rodinách, zdravotním stavu, typu problémů atp. Stejným způsobem je třeba popsat případně kontrolní skupinu, s níž získané výsledky budou porovnávány.

Popis použité metodiky tvoří další subkapitolu této části. Autor popíše použité metodiky (testy, úkoly, diagnostické nástroje apod.) a zdůvodní jejich výběr. Rozsah této subkapitoly je závislý na charakteru práce, ale obvykle stačí 3-5 stran.

Výsledky - zde se uvádějí zjištěné výsledky vlastní práce, nejčastěji ve formě tabulek, ve kterých jsou údaje přehledně uspořádány, aby pro čtenáře byly srozumitelné a informativní.Ovšem i zde je třeba nejprve formulovat uvádějící text a teprve pak uvádět samotné tabulky. (Nelze jen zařadit tabulky). K tabulkám je nutno uvést také popis či komentář - co uváděné hodnoty znamenají, případně dokládají. Nutné je vysvětlit použité zkratky. Pokud jsou k tabulkám uváděny i grafy, které názorně prezentují zjištěné výsledky, mají být rovněž přehledné a jednoduché. Jestliže se jedná o jednotlivé údaje, které nelze nebo je neadekvátní prezentovat tabulkou, je lepší je přímo začlenit do textu. Jestliže jsou rozsáhlejší a tabulka větší nebo složitější, je lépe ji umístit na samostatnou stránku a tu zařadit mezi stránky textové. Tabulky je však vždy třeba opatřit (označit) pořadovým číslem, stejně tak grafy a uvést jejich název – příklad:

Tabulka č. 1 Počet zameškaných hodin chlapců a dívek ve školním roce 2002/2003

Graf č. 1 Vztah mezi věkem a počtem zameškaných hodin dětí naší školy

Výsledky uspořádané do tabulek a grafů by měly být seřazeny tak, v takovém pořadí, v jakém na sebe logicky navazují a v jakém budou dále diskutovány. Výsledky, obsažené v tabulce či grafu by měly být dobře popsány, ale v této části práce je není nutné interpretovat a rozvádět. Je zde pouze prezentováno co jsme zjistili a jsou zde tabulky vysvětleny, aby byly čtenáři srozumitelné.

Stejným způsobem je třeba postupovat při zařazování jiné dokumentace (dětské kresby, fotografie, písemný projev, schémata apod). – vždy číslovat a uvést název. Pokud však pracujeme se souborem dokumentů (nikoliv s jednotlivou kresbou nebo ukázkou písma), je vhodné tento materiál dát do příloh. V samotném textu se dovíme souhrnné výsledky ze zpracování těchto kreseb.

Diskuse – tato subkapitola může být samostatnou (v některých případech je možné zapracovat diskusi přímo do kapitoly, ve které prezentujeme zjištěné výsledky). To závisí na povaze práce. V části diskuse by měl autor porovnat výsledky svých zkoumání podle stanovených cílů práce a diskutovat je i s údaji uváděnými v literatuře. Autor by zde měl získané výsledky zhodnotit, vyjádřit se k nim a pokusit se o jejich výklad s použitím všech svých znalostí a zkušeností. Diskuse má být komentářem vlastní práce. Je třeba se zde např. zmínit o cílech nebo stanovených hypotézách a doložit, do jaké míry jich bylo dosaženo, jaké hypotézy byly potvrzeny, případně vyvráceny, jaké jiné je možné vysvětlení zjištěných skutečností. Tato subkapitola bývá nejobtížnějším úsekem celé práce, nebo zde má autor ukázat, že má o problematice zadaného úkolu přehled, že je schopen logicky třídit a srovnávat získaná data. Je vhodné, aby si autor odpovědi rozdělil na úseky, oddělené i obsahově, a komentoval je postupně, aby byl text přehledný. Autor přitom postupuje podle uspořádání v předcházející subkapitole.

V diskusi lze využít vlastní myšlenky a názory, ovšem je třeba, aby byly patřičným způsobem podloženy získanými výsledky a aby logicky navazovaly na běžně známá fakta. Autor je bude muset obhájit, a proto je třeba, aby měl dostatečné množství validních argumentů, které by nebylo možné tak snadno vyvrátit, i když na věc lze samozřejmě mít mnohdy různé názory. Větší teoretické závěry obvykle ze závěrečné práce nelze dělat, protože její rozsah i hloubka zpracování nebývá pro to dostačující.

Souhrnný závěr by měl být krátký, neměl by přesáhnout 3 stránky. Je stručným, přehledným a srozumitelným shrnutím výsledků, ke kterým autor při řešení úkolu došel. Dále by mělo být uvedeno doporučení pro praxi, tzn., jak lze výsledků v pedagogické praxi využít nebo doporučení pro další výzkum.

Seznam literatury je závěrečnou částí práce. Jsou zde abecední formou seřazeny veškeré prameny, na které je v textu práce odkazováno. Seznam literatury musí odpovídat odkazům v textu. (Nelze mít v textu odkazy na 5 publikací a současně v Seznam literatury 30 titulů a naopak, v textu hojně odkazovat a v Seznamu literatury uvést pouze 3 tituly.) Korespondence mezi počtem uváděné literatury v Seznamu a počtem různých odkazů v textu musí být dodržena!!!. Dále je třeba vědět, že se zde uvádějí zásadně úplné citace, které je třeba uvádět jednotně. Doporučujeme použít citační normy pro bibliografický záznam, který byl uveřejněn v časopise Pedagogika, 2002, roč. 52, č. 1, s. 105-109 nebo užít Pravidla pro bibliografické citace, které jsou uvedeny na stránkách pedagogické fakulty na adrese: http://beta.pedf.cuni.cz/biblcit.htm

Z těchto pravidel uvádíme ukázky citací, s nimiž se nejčastěji při sepisování závěrečné práce setkáte:

  1. odkaz na celou publikaci

    SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999. ISBN 80-8586-33-1. DISMAN, M.; POLANECKÝ, V.; STEHLÍKOVÁ, E., aj. Drogy, alkohol, tabák a životní styl. Praha: Hygienická stanice hl. m. Prahy, 1995.

  2. odkaz na příspěvek v monografické publikaci

    KINSKÝ, F. Budoucnost Evropy. In Evropská dimenze ve vzdělávání a v přípravě učitelů. Praha: Pedf. UK, 1996, s. 58 – 69. ISBN 80-86039-07-2

  3. odkaz na časopisecký článek

    KřIVOHLAVÝ, J. (1999). Zjišování sociální opory dětí. Psychológia a patopsychológia dieaa, 1999, roč. 35, č. 3, s. 334-343.

Formální úprava práce:

  1. obvyklý rozsah cca 40 stran bez příloh (písmo Times New Roman, velikost 12, řádkování 1,5, okraje 2 cm.
  2. Práce se odevzdává ve dvou exemplářích, stačí v kroužkové vazbě.

Některé opakující se chyby v závěrečných prací:

V této části textu nám nejde o klasifikaci a výčet všech různých typů chyb, kterých se autoři závěrečných prací nejčastěji dopouštějí. Upozoròujeme na ty, se kterými se vedoucí práce opakovaně setkávají, aby se jich hned zpočátku práce mohli budoucí autoři vyvarovat a věnovat jim zvýšenou pozornost při kontrole textu.

  1. Koncepčně-logické chyby se objevují často u těch, kteří konzultují minimálně nebo vůbec. Nestrukturovanost a logickou nepropojenost textu, případnou chaotičnost lze odstranit na základě vyjasòování si obsahu práce s vedoucím i kolegy. Práce by měla tvořit logický celek, kde jednotlivé kapitoly na sebe navazují.
  2. V teoretické části je nešvarem „doslovné opisování“ celých dlouhých pasáží z učebnic a knih, což je nejen nepřípustné, ale mnohdy zcela zbytečné. Jestliže se např. práce věnuje tvorbě didaktického testu z matematiky pro 8 třídu je zbytečné psát v práci na 10 stránkách o úskalí puberty. Jestliže je práce zaměřena na vztahy dětí ve třídě, je zbytečné se dlouze rozepisovat o myšlení a paměti dětí příslušného věku (pokud předmětem práce primárně není způsob uvažování dětí o vztazích).
  3. Tabulky a grafy v textu je třeba náležitě okomentovat a interpretovat – ne pouze uvést a nechat na čtenáři, aby si udělal závěr sám.
  4. Vyvarovat se gramatických a stylistických chyb, které bohužel nejsou vůbec výjimečné. Nepsat nestrukturovaný text bez odstavců.
  5. Pokud uvádíme jména dětí, musí to být vždy jména smyšlená. Pravá jména dětí zásadně neuvádíme. To se týká i adres škol, kde jsme realizovali výzkum.
  6. Vyvarovat se všeho, co může dělat text pro čtenáře málo srozumitelným. Naopak někdy je vhodné k bližšímu objasnění použít Poznámku pod čarou (tj. na téže straně).
  7. Citační chyby – lze odstranit používáním výše uvedené normy.
  8. Odkazy na literaturu v textu musí korespondovat se Seznamem literatury.
  9. Podcenění významu konzultací s vedoucím práce.